Kým být, co dělat, čemu se věnovat po absolvování naší fakulty? TERKA na to šla od lesa, založila lesní školku U Lišky Pampelišky a vyučuje v jurtě, zachraňuje slepice z velkochovů, sbírá odpadky, vychovává tři děti a má nespočet snů. To je životní cesta naší Terky, absolventky FŽP UJEP.
Před téměř tuctem let jsme se střídali na Erasmu v Turecku. Dokonce si vzpomínám, že jste byly první vyjíždějící studentky do anatolské Isparty z naší fakulty. Já osobně na život v Turecku vzpomínám hrozně rád. Jak jste jej tam prožívali vy, několik měsíců před námi?
Ispartu a Turecko mám skoro denně před očima. Byl to pro mě životní zážitek. Už jen si to rozhodnutí prosadit u rodičů. Přece jen u nás doma převládal strach z neznámého a předsudky ohledně Turků. “Takové malé blondýnky, vás tam určitě někomu prodají…” Ale ustála jsem si to. A když jsme dorazily na místo, byla to láska na první pohled. Ty vůně, zvuky, lidé, ten život všude. Byla jsem unešená tureckou kulturou. Hned jsem věděla, že budeme pobyt prodlužovat. Z původního půl roku na rok. A byl to boží rok, rok plný cestování, přátelství, ochutnávání, boření mýtů a představ o Turcích a jejich náboženství. Myslím, že jsme byly dost odvážné, zcestovalé a mluvili turecky skoro jako Turkyně. Byla to skvělá příležitost. Chvála Erasmu.
Pokud se člověk zakouká do tvých fotografií prezentující život s dětmi v přírodě, tak má pocit až snového prostředí. Je neskutečné, jak dokážeš interpretovat vzdělávání pomocí různých pomůcek. Hledáš někde inspiraci nebo nápady přicházejí samy?
Své první dítě jsem čekala už před státnicemi na FŽP. Mám tři děti, a děti dávají mému, někdy chaotickému životu, smysl. Chci v nich podporovat lásku k přírodě, učit je že důležitá je skromnost, propojení se vším živým a vděčnost za to, co máme. Inspiraci mi dává svět kolem nás. Učím je, co je jedlé a co jedovaté. Co je užitečné a co škodlivé. Ukazují jim jak se dá vypěstovat jídlo, jak rozdělat oheň, uvařit…kde se schovat, když je bouřka, co dělat když je jim zima. A tak. Obyčejné věci jsou nakonec ty nejdůležitější. Dneska se například děti ve školách neučí, jak zacházet s emocemi. Co je to láska, kde jsou naše hranice, jak být empatický a chápavý. Snažím se z nich vychovat dobré lidi.
Tvá lesní školka je umístěna na louce v mongolském geru (jurtě) u Havířova. Jaké výhody a nevýhody takový přístřešek má? Děti v takovém prostředí musejí být šťastné.
Zážitek, tak bych jedním slovem popsala jurtu. Je celá z přírodních materiálů, prodyšná. Takže okolní příroda je zároveň venku ale i uvnitř. Energie v jurtě proudí dokola, tak jsou si všichni rovni. Nikoho nepošleme do kouta. Tráva prorůstá podlahou, myš si škvírou mezi plachtou běhá pro drobky od oběda, po střeše se honí straky. A ze stropního okna koukáme na hvězdy. Spojeni s přírodou na sto procent. Kamna plníme dřevem, tak je v zimě rychle teplo. Nevýhody má jistě taky. Já jako životní optimista jich moc nevnímám. Ale zmíním je. V létě je v jurtě dost teplo, jako ve stanu. Plachta jurty v našich podmínkách vlhne a chytá plíseň. Impregnovat se tedy musí častěji než v suchém Mongolsku. To je vše a vřele jurty doporučuji.
