kresba: Lina Skorobogatchenko
O tajuplných místech v mapách, pouštění draků, sudánských vykopávkách, jízdě na koloběhu i studování “v cloudu”. Přinášíme další ze série rozhovorů “Lidé FŽP”, tentokrát s Honzou (doc. Ing. Jan Pacina, PhD.), pedagogem na Fakultě životního prostředí a garantem nového studijního programu Aplikovaná geoinformatika.
Pamatuji si tě jako zapáleného pedagoga, který s námi strávil nespočet hodin nad geografickými informačními systémy, starými mapami, exporty dat a tvorbou digitálních přeletů nad krajinou. Jak moc se od té doby změnily GISy a mohl bys trochu více přiblížit pro čtenáře co GISy vůbec jsou?
V dnešní době bereme všichni jako samozřejmost mapy na Internetu (např. mapy.cz, Google mapy) – plánujeme výlety, hledáme trasy a další informace … a aniž si to uvědomujeme, tak je GIS téměř každodenní součástí našeho života. Můžeme na tom krásně demonstrovat takové ty základní funkce GIS – přepínáme si různé vrstvy (letecký snímek, turistická mapa, archivní mapa), můžeme si přidávat svoje body, měřit vzdálenosti, hledat nejkratší/nejrychlejší trasy, nebo vykreslit výškový profil cyklo-výletu. Profesionální GIS toho samozřejmě umí mnohem víc. Já se GIS věnuji téměř 20 let (uf, letí to) a nyní děláme věci, o kterých jsme tenkrát jen snili. Většina činností a dat se přesouvá do cloudu, více se využívají internetové technologie a máme k dispozici absolutně parádní a nové technologie (drony, 3D tisk, družice).
Tehdy mě osobně fascinovalo, jak se naše fakulta angažuje v překreslování (vektorovou digitalizací) starých archivních map. Vnímal jsi tenhle počin podobně?
Díky tomu dnes můžeme překrývat mapy přes sebe a dívat se třeba do 18. století. Naše fakulta v tomto vlastně drží republikový primát. Vláďa Brůna v roce 2001 spustil server http://oldmaps.geolab.cz, což byl v té době revoluční počin. Ve spolupráci se studenty digitálně zpřístupnil databázi starých map od 18. století. Jednalo se o vojenská mapování, Císařské otisky stabilního katastru a jedno z nejstarších mapování, tzv. Müllerovy mapy Čech a Moravy. To nastavilo směr naší katedry. Já jsem do tohoto rozjetého vlaku nastoupil v roce 2008 a myslím, že se nám podařilo s tímto tématem řádně naložit. Se starými mapami neustále pracujeme – jsou prostě neocenitelný zdroj informací o krajině zvlášť v našem regionu, který prochází tolika změnami.
Na setkání se studenty nebo na praxi jsi občas přijel na koloběžce, té s velkýma kolama, věnuješ se nyní ještě této zálibě? Stejně tak si tě pamatuji, jak jsi pro nás vytvořil multikešky a učil nás orientovat se v terénu. Spočítal jsi někdy, kolik jsi kešek našel?
Koloběh stále tvoří nedílnou součást mého života – je to vlastně tak trochu životní styl. V letech 2011 až 2013 jsem dokonce působil jako předseda Českého svazu koloběhu. Postupem času jsem se ale přesunul z fáze „závodního koloběhu“ do fáze „jezdím pro radost“. Geocaching je další dobrá ukázka toho, jakým způsobem se GIS opět dostává do našeho běžného života … a v mém případě zde navíc platí pravidlo, že má práce je i mým koníčkem. U Geocachingu se vedou velmi podrobné statistiky, takže vím naprosto přesně, že ke dnešnímu dni (12. 6. 2020) jich mám odloveno 1313.
Fakulta v letošním roce spouští nový studijní program Aplikovaná geoinformatika, jehož jsi odborným garantem. Co myslíš, že je silnou stránkou takového oboru? A budou se studenti “vznášet v oblacích”? Alespoň digitálně?
Geoinformaticky orientované předměty se na FŽP vyučovaly i v rámci dosavadní výuky, ale tak jak se tyto technologie rozrůstají a stávají součástí i dalších vědních oborů, tak vytvoření samostatného studijního programu bylo takovým logickým vyústěním. Naši absolventi budou odborníci na geoinformatiku s přesahem do problematiky životního prostředí člověka a tím, že se geoinformatika stává běžnou součástí i dalších oborů, tak budou velmi žádaní odborníci.
Studijní program je zaměřen hodně prakticky a studenti tak budou mít možnost pracovat se špičkovou technikou, kterou máme na fakultě k dispozici, pro sběr dat v terénu, jejich zpracování a vizualizace. Jsme například jediná fakulta v republice, která má vlastní letecký laserový skener. Studenti se tak přímo do letadla sice nedostanou (na to je třeba speciální proškolení), ale máme možnost si nasnímat všechna data, která potřebujeme pro výuku, nebo výzkum. Takže ano – studenti se budou vznášet v oblacích alespoň digitálně.
Studijní program je zaměřen hodně prakticky a studenti tak budou mít možnost pracovat se špičkovou technikou, kterou máme na fakultě k dispozici, pro sběr dat v terénu, jejich zpracování a vizualizace. Jsme například jediná fakulta v republice, která má vlastní letecký laserový skener. Studenti se tak přímo do letadla sice nedostanou (na to je třeba speciální proškolení), ale máme možnost si nasnímat všechna data, která potřebujeme pro výuku, nebo výzkum. Takže ano – studenti se budou vznášet v oblacích alespoň digitálně.
Fakulta využívá pro výuku i výzkum celou řadu zajímavých přístrojů, ať už se jedná o dnes běžné drony, ale také draky s fotoaparátem, 3D tisk, 3D snímání památek, dálkový průzkum Země nebo různé zaměřování v krajině. Jaká metoda ti je nejbližší a dokážeš si představit, jaké přístroje se budou využívat za několik let?
Na toto je těžké stručně a jednoznačně odpovědět, ale pokusím se o to. Já jsem člověk, který ke svému životu potřebuje pohyb v přírodě, takže terénní sběr dat je vždy vítaná pracovní náplň. Každá metoda sběru dat má něco do sebe a nemám doslova svou nejoblíbenější. Při létání s drony pracujeme s nejnovějšími technologiemi, je to zábavné, ale přitom extrémně odpovědné – chvilková nepozornost může mít fatální následky. Batymetrické mapování (mapování dna vodních nádrží z lodi) je někdy jako vyhlídková plavba, ale zažil jsem situace, kdy nám při náhlé změně počasí šlo doslova o život. Snímkování z draka je také fajn do doby, než se drak utrhne. Překotný technologický vývoj zažíváme v přímém přenosu. Pokud srovnáme naše první drony (z roku 2013) se současnými – tak je jednoznačně vidět pokrok v miniaturizaci, možnost využití více senzorů naráz nebo širší využití chytrých mobilů pro práci v terénu.
Několikrát jsi se zúčastnil jako člen odborného týmu expedice do severní Afriky, především Sudánu. Co jste tam zkoumali a podařilo se něco objevit?
Expedice byly organizovány Českým egyptologickým ústavem (FF UK) a já se jich účastnil v roce 2011, 2012 a 2014. Cílem těchto expedic bylo zkoumání prehistorického osídlení v okolí 6. nilského kataraktu v Severním Súdánu. V expedicích bývá zastoupená široká škála vědců z různých oborů, abychom byli schopni vytvořit komplexní obraz tehdejšího světa. Zkoumala se tam např. struktura tehdejšího osídlení, způsoby pohřbívání, vliv sezónních povodní na tehdejší život. Povedl se tam celkem unikátní objev reliktů architektury z doby kamenné, který byl publikován v prestižním časopise Antiquity.
Cesty do takových zemí musejí být úžasné, dokážu si ale představit, že na místě jsou asi docela drsné podmínky. Napadá tě nějaká nejdrsnější vzpomínka z těchto cest?
Než jsem jel do Súdánu, tak jsem samozřejmě hodně cestoval, ale v Africe jsem nikdy předtím nebyl. Když jsem poprvé vyšel v Chartúmu na ulici, tak jsem zažil to, čemu se říká kulturní šok. Po dobu výzkumu členové expedice žijí ve stejných podmínkách jako místí obyvatelé na venkově, což může být pro některé Evropany náročné. Drsných vzpomínek z expedic mám hodně, nicméně rád vzpomínám na úžasnou přírodu v okolí Nilu, radost když po mnoha dnech terénního měření výsledky potvrdili vyslovené teorie, nebo prohlídky pyramid kušitských faraónů, které nám umožnili tamní archeologové.
Pro člověka jako ty, který umí dálkově zkoumat naší planetu, musí být následující otázka jednoduchá. Jak vidíš svět nebo naší republiku za 10, 30 a 50 let? Máš pocit, že přijdou nějaké společenské “vlny”, vedoucí ke zvýšenému zájmu o ochranu životního prostředí?
Celý svět začíná pociťovat klimatické změny. V našich podmínkách vnímáme nejvíce nedostatek vody. Jelikož máme k dispozici staré mapy, tak víme, jak krajina vypadala dříve a jak se změnila. S využitím GIS bylo vytvořeno mnoho podkladů k tomu, jak se suchem bojovat, mimo jiné i tím, že krajině navrátíme její původní tvář. Bohužel mám ale pocit, že většina těchto projektů zůstává jen na papíře. S vyslovováním nějakých vizí bych byl opatrný. S postupným útlumem povrchové těžby bychom se ve výsledku mohli dostat k zelené, rekultivované krajině, nicméně se zde opět otevírá otázka možného začátku těžby lithia v Krušných horách. Jsem však optimista a věřím, že se problémy podaří vyřešit, i s využitím geoinformatických technologií.
~ ~ ~
vzduch, voda nebo země?
auto nebo vlak?
batoh nebo kufr?
sport nebo četba knihy?
ranní ptáče nebo noční sova?
karimatka nebo matrace?
čaj nebo káva?
listnáč nebo jehličnan?
jaro nebo podzim?
rýže nebo brambory?
maso nebo vege?
písek nebo čedič?
Amerika, Afrika nebo Asie?
fotovoltaika, větrná energ., biomasa nebo jádro?
řepka nebo len?
kočka nebo pes?
město nebo vesnice?
hory nebo pláž?
auto nebo vlak?
batoh nebo kufr?
sport nebo četba knihy?
ranní ptáče nebo noční sova?
karimatka nebo matrace?
čaj nebo káva?
listnáč nebo jehličnan?
jaro nebo podzim?
rýže nebo brambory?
maso nebo vege?
písek nebo čedič?
Amerika, Afrika nebo Asie?
fotovoltaika, větrná energ., biomasa nebo jádro?
řepka nebo len?
kočka nebo pes?
město nebo vesnice?
hory nebo pláž?
text: Radek Timoftej, Jan Pacina
fotografie, video: Jan Pacina
fotografie, video: Jan Pacina
